vzmužiti se, zmužiti se dok. (3. mn. -í) 1. (~; k čemu) nabýt, dodat si odvahy; vzchopit se 1: konečně se vzmužil; cítila, že se jí krev do tváří hrne, ale zmužila se (Něm.); v. se k rozhodnému činu, k odpovědi odhodlat se, osmělit se †2. též vzmužiti, zmužiti (Tyl) zmužnět: jeho hlas se ještě více vzmuží (Ner.); — vzmužiti, zmužiti dok. řidč. poněk. zast. (koho, co) dodat někomu, něčemu odvahy: kdos vzmuží mne (Svob.); kleslé srdce jsem zmužil (Heyd.)