vznášeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k vznésti: poněk. zast. kniž. plný pohár ke rtům vznáší (Vrchl.) pozvedá, zvedá; dlaň vznášela (žena) marně prosebnou (Zey.); – kniž. a zast. v. dotazy; vznášíme k vám prosbu (Vrchl.); vznášeny na ně prosby, aby... (Pal.); – kniž. v. obžalobu; v. protest proti hospodářské politice (Zápot.); vznášení stížností na krále (Tomek); – zast. na ni (kněžnu) vznášíme svou moc (Klicp.) přenášíme 2. kniž. (co) nést ve výši: palma vznáší korunu svou (Ner.); — vznášeti se ned. 1. (též †snášeti se) k vznésti se 1: skřivan se vznáší stále výš a výš k nebi vzlétá; (mlha) vznáší se nad hory (Vrchl.): oči k němu vznášejí se (Čech) upírají se vzhůru; expr. při tanci se jen vznášeli pohybovali se lehce; (dívka) vznášela se jako královna (Rais) šla sebevědomě; zast. v tanci jen se snáší (J. z Hv.) 2. (kde) pohybovat se ve výši: motýl se vznášel v povětří poletoval; nad loukou vznášejí se lehké obláčky (Něm.); některá tělesa se v kapalině vznášejí plavou; přen. jídelnou se vznášela nálada rozjařená (Til.); tech. vznášení částic vznos 3. (kde) být umístěn ve výši: koruny stromů vznášely se jim nad hlavami (K. J. Ben.); (most) vznášející se nad vodou (Havl.); vznášel se nad ním Damoklův meč hrozilo mu stálé nebezpečí †4. dostupovat něj. míry n. stupně: (počet) nemohl v. se na několik tisíc (Pal.) †5. (nad co) vynikat 1: tento zeměpis nad jiné takové spisy (se) vznáší (Havl.) ○ předp. po-, po- se; → nás. vznášívati, vznášívati se