vznésti dok. (1. j. -nesu, rozk. -nes, min. -nesl, trp. -nesen) 1. poněk. zast. kniž. (co, koho) nesením dopravit zdola nahoru, výše umístit: zvednout: vznesl ji (hůl) vysoko nad hlavu (Jir.); (pohár) k ústům v. (Vrchl.); vznesl hlavu, vypjal prsa (Čech); vznesl pohled k jejím očím (Maj.) pohlédl vzhůru; přen. (ta myšlenka) zas k slávě vznese nás (Ner.) 2. kniž. a zast. (co; co ke komu, řidč. na koho) obrátit se na někoho (s dotazem, prosbou ap.): v. otázku, dotaz (k někomu, na někoho); v. některé prosby (na někoho) 3. kniž. (co; co proti komu, čemu, řidč. na koho, co) oznámit, předložit (k posouzení, vyřízení); podat 5: v. svůj nárok; v. návrh (Ant. Šrám.); v. připomínky (k návrhu); v. námitky proti rozhodnutí (soudu); v. žalobu, obvinění (proti někomu); (provinění,) které je na vás vzneseno (Zápot.) †4. (co na koho, co) pověřit 1 někoho něčím, uložit 5 někomu něco: (úkol,) jejž král vznesl na biskupa (Jir.); v. na křižovnický řád zvláštní povinnosti (Pal.); — vznésti se dok. 1. (též †snésti se) vykonat (pozvolný) pohyb zdola nahoru: pták se vznesl do výše vzlétl; letadlo se vzneslo nad mraky; ruce vznesly se k čelu (Neff) zdvihly se; ospalým letem nade mnou se zlatá moucha snesla výše (Sova); dým se vznesl ke stropu vystoupil; opona se vznesla; přen. pustý křik vznesl se k nebesům (Jir.) *2. (nad co) překonat 1 něco, povznést se 4, pozvednout se 4: v. se nad vášně (Svob.) *3. nastat, snést se 2: vzneslo se vůkol ticho (Šlej.) ○ předp. po-, po- se; — ned. vznášeti, v. se