vznítiti dok. (3. mn. -í, rozk. -niť, zř. -něť, trp. -cen) 1. řidč. a poněk. zast. (co) uvést (zprav. náhle, prudce) v hoření; roznítit 1: v. oheň (Hál.); jiskru v. v žár (Vrchl.); ruční klikou v. zamrzlý motor auta (Neff) zapálit, spustit; přen. bás. (chtít) v. krásu, která uhasíná (J. Kvap.) 2. kniž. (co) náhle, prudce vyvolat n. posílit (něj. cit ap.); roznítit 2; zř. vyvolat vůbec: v. hněv, žárlivost (Vrchl.); v. odpor (Čech); v. silnou lásku (Zey.); – zř. v. vzájemnou rozepři (Staš.); v. proti císaři válku (Pekař) 3. poněk. zast. (koho, co; koho, co pro co; koho čím) uvést do stavu náhlého, prudkého vzrušení, zanícení; vzrušit 1, zanítit, podnítit 1; zast. (koho, 4. p., k čemu) podnítit 3, popudit 3, poštvat 2, roznítit 3: cesta rodnou krajinou tě vznítí (Záv.); mysl lidu pro právo v. (Zápot.); rozhodnutí vznítilo bouři odporu (Vanč.); fantazie je silně vznícena; – zast. v. krále k válce proti Čechům (Durdík) *4. (co) způsobit zánět něčeho, zanítit: divoká horkost vznítila mi oči (Svob.); — vznítiti se dok. 1. (náhle, prudce) se rozhořet (plamenem); vzplanout 1: jiskry v popelu se větrem vznítily; dřevo se vznítí chytne; chemikálie se vznítily; ohňostroj vzníceného střeliva (Drda); přen. hvězdy (se) vznítí (Vrchl.) prudce zazáří 2. kniž. (o něj. citu ap.) náhle, prudce se stát velmi intenzívním; roznítit se 2, vzplanout 4: nevznítila se v ní pravá láska (Šmil.); (žena) s náhle vzníceným podezřením viděla, jak... (Vach.) 3. poněk. zast. náhle, prudce se vzrušit; roznítit se 3, vzplanout 3: byl letory pohyblivé, lehko se vznítil (Herb.); jeho srdce se vznítilo (Klost.) *4. (o ráně ap.) roznítit se 4, zanítit se: vředy jeho vznícené se provalily (Vrchl.); — ned. vzněcovati, v. se