vzněcovati ned. k vznítiti 1-3: řidč. a poněk. zast. v. starý plamen (Krásn.) rozněcovat; – kniž. v. vášně (Vrchl.) vybičovávat; tajemství vzněcuje jeho zvědavost (A. Proch.); zř. v. povstání (Vávra) podněcovat; – poněk. zast. všecko (nové) mě dráždí a vzněcuje (Kun.) vzrušuje; – zř. zast. v. k boji (Zákrejs); — vzněcovati se ned. k vznítiti se 1-3: zř. ohýnek se střídavě vzněcoval a hasnul (Poláč.) rozhoříval se, chytal; (sláma) snadno se vzněcuje (Hol.); – zř. kniž. vztek se vzněcoval (Vrchl.); – řidč. měl sílu v. se sněním (Č. Jeř.) rozněcovat se; myšlenky se jí vzněcovaly v hlavě (Svob.)