vznešený příd. 1. (podle někdejšího hodnocení) společensky vysoce postavený: v. vládce; nejvznešenější dvořané; v. cizinec; být v-ého původu; pohybovat se ve v-ch kruzích 2. vyjadřující, projevující společenskou nadřazenost; projevující sebeovládání jí vlastní; důstojný 1, ušlechtilý 2: vážná, v-á tvář; v. postoj; v-é gesto (ruky); mluvit se v-ou přívětivostí; – zachovat v. klid 3. budící obdiv svou mohutností, velkolepostí, skvělostí; nádherný 1, 2, velkolepý 1, skvělý 2: v. chrám; v-á krása; v-á nádhera saracénského slohu (Ner.) 4. poněk. kniž. ušlechtilý, velebný, šlechetný 1: v. úděl; plnit v-é poslání; v-é povolání učitele 5. řidč. zast. (nad co) vymykající se něčemu: úkaz nade všecku všednost daleko v. (Ner.); — zpodst. k 3 vznešeno, -a s. kniž.: krásno, půvabno, v. (Z. Nej.); → přísl. k 2-4 vznešeně: kynout v. rukou; – v. se tyčící sloupoví; – řidč. poněk. kniž. jednat v. (Zey.) šlechetně; → podst. vznešenost v. t.