vzorec, -rce m. 1. odb. vyjádření urč. vztahu, poučky, postupu, uspořádání, složení, struktury ap. ustálenými značkami, symboly: matematické, chemické, fyzikální vzorce; žijí (malí autoři) z vnějšího světa, který překládají týmž vzorcem, touže formulkou v práce nové a nové (Šal.); fyz. empirické vzorce; chem. formule: strukturní vzorce; sumární, racionální vzorce; jaz. větný v. větné schéma, zobecněná gramatická struktura věty; anat. v. chrupu označení polohy všech zubů v čelistech *2. vzorek 1: v. pšenice (Kos.) †3. model 2; vzorek 4: v. kamenné gotické kašny (Světozor) 4. kniž. vzor 3: vzorce (kvitancí) české (Krásn.); úč. v. rozvahy; kalkulační v. 5. kniž. vzor 6: pestré vzorce měkkého koberce (Jir.); expr. zdrob. vzoreček v. t.