vzpírati ned. k vzepříti 1, 2: v. pytle s pískem; (tetřev) ocas jako vějíř vzhůru zpíral (Svob.); řidč. přen. zrak do dáli marně v. (Mach.) upírat; sport. vzpírání zvedání činky jako sportovní disciplína, vzpěračství: mistrovství světa ve v.; – řidč. nahrbené tělo v. holí (Staš.) podpírat; balkón vzpíraný sloupy (Řez.); někoho v. do schodů (Šlej.) tlačit; — vzpírati se ned. 1. k vzepříti se 1-3: zpocení koně se vzpírali do kopečku těžce jej zdolávali; ukládat vzpírající se dítě; kdyby se rukama, nohama zpíral (Něm.); – raněný se vzpírá o ruce a pošinuje se; marně se do (zavřených) dveří silou vzpírala (Preis.) opírala se; obl. do střech domů se vzpíralo jarní slunce (J. Mar.); – kniž. marně se sám proti sobě v. stavět se; v. se proti bezpráví; tělo se vzpírá nemoci vzdoruje, čelí; všecko se v něm vzpíralo; nepůjdu, vzpírala se odporovala; poslechnout bez vzpírání odporu 2. zast. a nář. (čeho; ~) popírat něco: švec se toho vzpíral (Wint.); já se nezpírám, že... (Herb.); → nás. vzpírávati, vzpírávati se, — rozl. od spírati