vzpurný příd. 1. takový, kt. se něčemu vzpírá, staví na odpor; odbojný, bouřící se, buřičský, rebelantský: v. kluk; zpurní a odbojní páni (Pal.); v-á mysl nepoddajná; změkl i v. knír (Staš.) 2. projevující, vyjadřující odpor: v. pohled; v-é chování; → přísl. vzpurně (*vzpurno Jir.): v. pohodit hlavou; v. odpovídat; → podst. vzpurnost, -i ž.