vzrušení, -í s. 1. stav toho, kdo (n. co) je vzrušen; rozruch 2, rozčilení, rozrušení 1, podráždění, rozjitření, rozechvění: citové, nervové v.; radostné v.; potlačit silné v.; srdce mu tlouklo v-m; oči prozrazovaly v. neklid 2. řidč. poplach 1, rozruch 1, pobouření 2, pozdvižení 1: nemenší bylo v. na hradě králově (Jir.) 3. řidč. zanícení, horování: (Varšava) byla tepnou národního v. (E. Jel.); opravdové básnické v. (Vrchl.); — v. též vzrušiti, v. se