vzrušený příd. 1. vyvedený z duševní rovnováhy; rozrušený 1, rozčilený 1, rozechvělý, rozjitřený: v. hráč, herec; v-á mysl rozbouřená; klidnit v-é shromáždění 2. vyjadřující vzrušení, vyplývající ze vzrušení: radostně v-á tvář; v-á gestikulace; v-é dotazy rozčilené; v. výkřik 3. plný vzruchu, shonu; rušný: v-á válečná doba; prožívat v-é dny; v-á debata živá; → přísl. vzrušeně: v. pobíhat sem tam; v. vykřikovat; v. debatovat; → podst. vzrušenost, -i ž. řidč.: samou v-í nemohl promluvit; – v. revolučních chvil; — v. též vzrušiti, v. se