vzrušiti dok. (3. mn. -í) (koho, co) 1. přivést do stavu duševního neklidu, vyvést z rovnováhy; rozrušit 1, rozechvět, rozčilit, znepokojit, zneklidnit: vzrušila ji zpráva z domova; matčina nemoc ho velmi vzrušila; město bylo vzrušeno posledními událostmi; tvoje krása vzrušila mne hluboce (Vrchl.) nadchla, okouzlila 2. řidč. kniž. vyrušit 1; porušit 2: rána, která je z klidu všecky vzrušila (Bass); – v. posvátné lesní ticho (Arb.); — vzrušiti se dok. 1. rozrušit se 1, rozčilit se, znepokojit se: v. se radostným očekáváním, nečekanou návštěvou, špatnou zprávou *2. stát se rušným: stráň se vzrušila životem (Ant. Šrám.) *3. prudce se vzchopit: (drak) se k obraně hned vzruší (Vrchl.); — ned. vzrušovati, v. se; — rozl. od zrušiti