vztáhnouti dok. (min. -hl, trp. -tažen, přech. min. -táhnuv, zast. -táh) 1. (co; co po kom, čem, ke komu, čemu, na koho, co) vysunout (ruku ap.) směrem dopředu n. nahoru, často s úmyslem něco uchopit; natáhnout 4, napřáhnout 1: tápal před sebou vztaženýma rukama; v. po někom, k někomu ruku; vztáhl ruku po knize; ruku na nic nevztáhne, přen. (Rals) nic neudělá; nohy si pohodlně vztáhl před sebe (zř., Šlej.) 2. v kniž. spoj. v. ruku (na koho, řidč. proti komu, po kom) učinit někomu násilí; ublížit, uhodit 1 (koho, 4. p.); zabít: nikdo přece ruky na druhého nevztáhl (Pal.); v. ruku proti sokovi; uprchnul ruku svou vztáhnuv po něm (Vrchl.); – v. na sebe ruku spáchat sebevraždu 3. řidč. (koho, co kam) tahem dostat k sobě, zprav. nahoru: vztáhl jej muž k sobě vzhůru (Zey.) vytáhl 4. (co na koho; co ke komu, čemu) uvést ve vztah k někomu, něčemu, v souvislost s někým, něčím: v. výrok na sebe; v. poučku na konkrétní případ aplikovat; kniž. zákon byl vztažen na celou zemi (Tomek); představení celé vztažené k současnosti (Lit. nov.); — vztáhnouti se dok. 1. (po kom, čem; proti komu; ~) (o ruce ap.) vysunout se směrem dopředu n. nahoru, často s úmyslem něco uchopit: ruka se vztáhla po knize; děcka ručky proti mně se vztáhly (Slád.); přen. plno rukou se vztáhlo na pomoc (Pujm.) mnozí pomohli †2. (nač) uplatnit svůj vliv, dosáhnout 3: působnost soudu říšského nevztáhla se na země české (Kalousek); působení Matice musí se v. až na nejchudší chýši českou (Ner.); — ned. vztahovati, v. se