vztah, -u m. (6. mn. -zích) 1. (~; ke komu, čemu; mezi kým, čím) okolnost, že někdo, něco je v něj. souvislosti, spojitosti s někým, něčím jiným; poměr 1, 3: rodinný, příbuzenský, přátelský, milostný v.; mít dobrý v. k lidem; živý v. k národní minulosti; kladný v. k životu, k práci; v. mezi rodiči a dětmi; v. mezi příčinou a následkem souvislost, spojitost, relace; vzájemné vztahy podniků; vztahy majetkové, hospodářské, obchodní; zahraniční, mezinárodní vztahy; ekon. výrobní vztahy společenské v procesu výroby; zúčtovací vztahy vyjadřující pohledávky a dluhy mezi jednotlivými složkami národního hospodářství; jaz. větný, syntaktický v. *2. mn. vztahy společenské styky: byly vztahy, které pomáhaly ven z přítmí (Mach.)