vztahovati (*vztáhati Havl.) ned. k vztáhnouti 1, 2, 4: dítě vztahovalo ruku po hračce vzpínalo; vztahoval ke mně pravici napřahoval, podával mi ji; v. někomu vstříc obě ruce; – v kniž. spoj. málokdy vztahují ruce, aby rozřešily spor (Herb.) užívají násilí; – vztahoval pomluvu na sebe; vztahoval všecko k sobě (Hál.); ke mně vztahoval svá slova; — vztahovati se ned. 1. k vztáhnouti se 1: ruka se vztahovala po sklenici vody 2. (na koho, co; ke komu, čemu) být ve vztahu k někomu, něčemu; týkat se 1 (koho, čeho): rozkaz se vztahoval na všechny; (báseň) se vztahuje na něco, co se stalo nepříliš dávno (Šrám.); jeho poznámky se vztahovaly k posledním událostem *3. (kam) rozprostírat se, sahat 6: Marobudova říše vztahovala se až za Moravu (Pal.)