vztekat se (†vztěkati se Tyl, Pal.) ned. expr. 1. (~; na koho, co; *proti komu Pal.) velmi, prudce se zlobit, rozhořčovat, projevovat ztek; zuřit, soptit 3: vztekal se, že se mu nic nedaří; v. se pro každou maličkost vyvádět; v. se na sebe pro nešikovnost; přen. moře se toho večera hrozně vztekalo (Šrám.) burácelo 2. ob. bujně si hrát; dovádět I 1, čtveračit: děti se vztekaly před domem; smála se s nimi (dětmi), vztekala, honila (Jir.); — vztekat ned. řidč. expr. (koho, 4. p.) velmi zlobit, rozhořčovat, přivádět do vzteku: vztekala ho netečnost okolí ○ předp. na-, na- se, po- se, pro-, roz- se, roz-, vy- se, za- se; → nás. vztekávati se