vzteklý příd. 1. stižený vzteklinou: v. pes; v-á kočka; běžel za ním jako v. 2. expr. naplněný vztekem, často se vztekající; (velmi) zlostný, zuřivý, prchlivý, popudlivý 1: v. člověk; byl v. jako čert; přen. v-é burácení větru (A. Mrš.) prudké, velmi silné 3. ob. expr. (do čeho; po kom, čem) chtivý (čeho, koho): v. do díla (Mrš.); je zrovna v-á po mužských (Jah.) divoká, divá; být v. po penezích lačný peněz 4. takový, kt. vyjadřuje vztek n. je jím podnícen: v. pohled; v. smích; v. pláč; vykřiknout v-ou nadávku; v-é prásknutí dveří; → přísl. k 2, 4 vztekle: expr. v. mluvit; – v. se tvářit; přen. v. napěněná voda (Maj.); → podst. vzteklost, -i ž.