zářiti (†zářiti se Něm., Jir. aj.) ned. (3. mn. -í, rozk. zař) 1. vydávat záři, světlo, lesk; svítit 1: slunce, měsíc září; vysoké pece září; osvětlený dům zářil do noci; světlušky zářily v trávě 2. třpytit se, lesknout se, svítit 4: kapky rosy zářily v trávě; na krku jí zářily brilianty jiskřily, blyštěly se; oči jí zářily; přen. když ho pochválila, jen zářil tvářil se šťastně; expr. pleš mu září 3. odrážet se od svého okolí světlou n. živou barvou; svítit 5, skvít se 2 (kniž.); (čím) jevit se jasnými, pestrými barvami: za okny zářily červené muškáty; na klopách zářily rudé odznaky; – národopisná slavnost zářila tisíci krojů 4. (čím) nápadně něco projevovat, něčím vynikat; skvít se 3 (kniž.): byt zářil čistotou, novostí svítil; zářila mládím, půvabem; zářil štěstím, radostí; jeho tvář zářila pýchou, inteligencí; jinoch hledí vtipem z. se (Ner.) vynikat 5. (z čeho: kde) být patrný, projevovat se, pronikat, vycházet z něčeho; vyzařovat 1: z obličeje, na tváři, v očích mu zářila radost, spokojenost 6. (co) šířit, vydávat, uvolňovat něj. energii: škodlivé záření (rádia); přen. bás. oči budou písně zářit (Heyd.) ○ předp. do-, o-, o- se, pro-, pře-, roz-, roz- se, vy-, za-; → nás. zářívati