záškodník, -a m. (6. mn. -cích) (*záškodnice, -e ž., Macháček) 1. (kdysi) voják, kt. kořistí, loupeží: uherské houfy a tlupy všelikých z-ů (Jir.); z. obzvlášť nebezpečný svou odvážností (Bass) loupeživý rytíř 2. člověk, kt. působí zločinnou činností škodu veřejným zájmům; diverzant: ochrana proti z-ům a špiónům; odhalit činnost skrytých z-ů; být usvědčen jako z.; z-ci a sabotéři 3. řidč. vůbec škůdce, nepřítel: hlídat oheň, aby místo pomocníka nebyl z-em (Maj.); → expr. zdrob. *záškodníček, -čka m. (Lid. nov.)