záběr, -u m. 1. pohyb, mávnutí, jímž se zabírá; zabrání (ve význ. 3), zabírání (ve význ. 1): z. vesel, křídel; z. kosy; mohutné z-y plavce (při kraulu); slang. vzít něco na jeden z. najednou, naráz; přen. kniž. písně hlubokého citového z-u (Lid. nov.) působnosti 2. tech. styk zubů ozubených kol, zubové spojky ap.; zabrání (ve význ. 4) umožněné tímto stykem: přímý, nepřímý z.; být v z-u; vsunout do z-u; – z. motoru, spojky, brzdy 3. zeměd. pracovní šířka stroje: z. pluhu, válce, brány 4. tech. (při obrábění) ubrání jedné vrstvy materiálu: hluboký z. 5. řidč. zábor 1: z. majetku, území 6. vybraný úsek něčeho, zachycený z urč. místa, hlediska: malířský z. krajiny výsek; udělat, pořídit několik fotografických z-ů snímků; film. nejmenší skladebná jednotka filmového díla 7. řidč. kniž. hledisko, stanovisko při literárním n. vědeckém tvoření: ukázat je (věci a lidi) ve zvláštním pohledu, tak řečeném z-u (Lid. nov.); původní filosofický z.; → zdrob. záběrek v. t.