záchvat, -u m. (6. j. -u, poněk. zast. -ě) 1. náhlý, přechodný projev citového vzrušení, horlivosti ap.: z. štěstí, radosti, vášně, lítosti nával; zabít soka v z-u žárlivosti; z. smíchu, zlosti výbuch; expr. mít z. sdílnosti, spořivosti; z. pilnosti brzy pominul 2. med. náhlý a prudký projev chorobných příznaků, kt. po kratší n. delší době opět mizejí; paroxysmus: prudký z. kašle; astmatický z.; mít hysterický, epileptický z.; z. mrtvice apoplexie; ledvinový, srdeční, žlučníkový z. *3. (v rus. prostředí) obsazení (ve význ. 2), okupace 1, anexe; uchvácení něčeho vůbec: z. sibiřského území (Krat.); – z. nových pramenů zisku (Z. Nej.); → zdrob. *záchvatek, -tku (Šim.), *záchvateček, -čku (Čap.-Ch.) m.