zádumčivý (*zádumný Ner., *zadumlý Ner., *zadumavý Svět.) příd. 1. zasmušilý, sklíčený 1, melancholický 1, těžkomyslný 1: tiše trpí a stává se z-m; povaha mlčelivá, z-á; z-é myšlenky (Vanč.) 2. působící smutným, ponurým, skličujícím dojmem, vyjadřující takový dojem; smutný 2, melancholický 2: z-á krajina; z-é olše a veselé břízy (Wint.); z-á píseň; → přísl. zádumčivě (*zádumně John, *zadumavě Jir.): z. hledět k zemi; – měsíc stál z. nad Petřínem (Arb.); → podst. zádumčivost (*zádumnost Zey.), -i ž.: mít v tváři stín z-i; snivá z.; z jeho veršů vane z. (Mach.) smutek