záhadný příd. 1. obestřený záhadou, tajemstvím; tajemný 1, tajuplný, podivný 1: z. samotář; nejzáhadnější postava příběhu; z. úsměv neprůhledný; z-é mlčení; z-á otázka života a smrti; tenkráte mi z. básník (Jir.) neznámý 2. nesnadno pochopitelný, vysvětlitelný, těžko srozumitelný; nejasný 4: z. motiv vraždy temný; dávat z-é otázky; rozluštit z-é místo v rukopise; z. nápis druh slovní hádanky 3. neurčitě utvářený; neurčitý, pochybný 1: jídlo z-ého původu; mluvit nějakým z-m dialektem; odbývali nás všelijakými z-mi polévkami (Hořejš); — zpodst. záhadno, -a s. kniž. něco záhadného, záhadná oblast, záhadný jev ap.: oči zíraly do nekonečna, do z-a (Zey.); → přísl. záhadně (*záhadno Zey.): mlčet, hledět z.; z. zmizet odněkud, expr. nepozorovaně; byla z. krásná; – mluvit, chovat se z.; → podst. záhadnost, -i ž.: z. detektivního případu; – z. etruského nápisu; (básníci) si libují v z-ech (Jirát)