záhon, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. vymezená část půdy obdělaná a určená k pěstování rostlin, plodin ap.: obdélníkové z-y květin na zahradě; z-y jahod; kruhový z. macešek v sadech; z-y mladých stromků v lesnických školkách; osít z-y petrželí, mrkví; plít z-y; přen. expr. (světů) světelné z-y (Ner.) souhvězdí 2. odb. a zast. úzký pruh pole; lícha 1: brázdy mezi z-y (Rais); zeměd. úsek, část pole při sklizni n. orbě 3. stará plošná míra (4-8 brázd): zanechal (synovi) baráček, nějaký z. pole (Baar) †4. místo vykázané na trhu trhovci: postavili se na z-ě sobě vykázaném (Wint.); → zdrob. záhonek, záhůnek, záhonec v. t.