záhyb, -u m. (6. j. -u) (zast. a nář. záhyba, -y ž., Něm., Ner.) 1. přeložení, přehnutí něj. látky ap.; přeložená, přehnutá látka ap.; náběr 2: z. pláště; z-y na sukni; závěs splývající v z-ech; z. papíru; tvář vysušená do ostrých z-ů (Drda) vrásek; anat. sinus: z. pohrudnice 2. řidč. zákrut 3, zatáčka, ohyb 2: řeka tvoří z. k severu; z. ulice, chodby; z. skalní (Mácha); břeh samý z. (Ner.) záliv 3. kniž. tajné, skryté místo: znát nejtajnější z-y něčí duše, něčího srdce; není-li kdesi v z-ech zákona pamatováno na takový zločin (Fuč.); → zdrob. k 1, 3 záhybek, -bku m. (6. mn. -bcích), expr. záhybeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.