základka, řidč. zakládka, -y ž. (2. mn. -dek) 1. horn. materiál (jalová hornina ap.) užívaný při zakládání v hlubinných dolech; řidč. zakládání: ruční, strojová, vrhaná, foukaná, plavená z.; – dobývání se z-ou 2. jen zakládka zahr. místo, kde se zakládají podnože, sazenice ap. 3. poněk. zast. ob. záhyb 1, záložka na látce: základky na šatech (Svět.); nehtem přiškrábnuté zakládky (H. Dvoř.) *4. záložka do knihy: kniha se základkou (Havl.)