zákonitý příd. 1. uskutečňující se podle zákonů (ve význ. 2), vyplývající z nich: z. vývoj, pohyb; z-á souvislost jevů organická; z-á příčina; z. pořádek, řád 2. zákonný 2, legální: z-á manželka; z. dědic; z-á vláda; z. nárok; nabýt něčeho nezákonitým způsobem 3. řidč. zákonný 1: z. dokument; z-é prohlášení; z-á platnost; z-é osnovy; z-á moc; z-á dovolená; z. trest; z-á lhůta; → přísl. zákonitě: z. se opakující krize; – manželství z. uzavřené; byl z. zvolen; – z. platný; → podst. zákonitost v. t.