zákonný (zast. a kniž. zákonní Pal., Muk. aj.) příd. 1. mající platnost zákona n. zákonem předepsaný, nařízený: z. předpis; z-á moc zákonodárná; z-é dávky v nemoci; škol. (dř.) z-á (nezákonná) známka (z chování), z-é (nezákonné) chování třetí (čtvrtý, tj. poslední) stupeň známky z chování; práv. z. trest; z-á dovolená; z. podíl; z-á vyživovací povinnost; z-á lhůta; z-é opatření krátkodobá právní norma 2. oprávněný podle zákona, shodný se zákonem (ve význ. 1), zákonem dovolený; zákonitý 2: z. zástupce státu pravoplatný 2; z-á manželka legální; dosáhnout něčeho z-ou cestou; nezákonný způsob jednání nelegální; práv. z. soudce; z. dědic, zástupce; z-á vláda 3. řidč. zákonitý 1: z. rozvoj, vývoj; z-á nutnost; z. sled příčinné souvislosti; → přísl. zákonně: řidč. z. někoho přinutit k něčemu zákonem; – z. ustanovená vláda; chovat se nezákonně; – řidč. růst z. jako rostlina (Šal.); → podst. zákonnost v. t.