zákonodárce, -e m. (5. j. -ce) (zákonodárkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *zákonodárka, -y, Mod. r., ž.) 1. kdo má moc a právo vydávat zákony, kdo vydává zákony: lid se stal z-m; Karel IV. získal sobě co z. zásluhy nesmrtelné (Pal.) 2. kniž. kdo (porovnáváním jevů) stanoví zásady, jimiž se něco řídí n. má řídit: spisovatel se stal z-m mladé generace; (zvyk) jest nejmocnějším z-m mluvy (Durdík)