zákonodárný (†zákonodární Havl., Sab. aj., *zákonodárský Pal.) příd. 1. vydávající zákony, týkající se práva vydávat zákony: z-é Národní shromáždění; z-á moc, funkce legislativní; z. program; práv. z. sbor 2. řidč. kniž. stanovící pravidla jednání n. postupu v něj. oboru vůbec: padly oba (romantismus i Parnas) v jednostrannost jako vše, co chce býti soustavné a z-é (Vrchl.); → přísl. *zákonodárně (Mas.); zákonodárství, -í s. 1. činnost zákonodárná, vydávání zákonů: pracovní, trestní z. 2. řidč. kniž. stanovení pravidel jednání n. postupu v něj. oboru vůbec: slohové z. klasicismu (Muk.); †zákonodárstvo, -a s. 1. zákonodárci (jako celek), zákonodárný sbor: návrhy, které z-u mohou býti předloženy (Durdík) 2. zákonodárství 1: v pozdějším z-u obmezena jest zvůle tato na některé jen krádeže (H. Jireč.)