zákoutí, -í s. kout 1, 3 1. odlehlé, oddělené místo v koutě místnosti, mezi domy, v rohu zahrady ap.: z. pokoje, hostince; z. dvora; z. ulic, parku, řeky; malostranská z.; idylické z. s lavičkou; přen. z. paměti (Svět.), duše 2. odlehlé, zapadlé místo, prostředí; ústraní 1: z. země, světa; horské, venkovské z. zátiší; řidč. žít v z. jen jako manželka a matka (Bass); v z. se provádí soukromá kritika (Durdík); → expr. zdrob. zákoutíčko, -a s. (6. mn. -ách)