záliv, -u m. (6. j. -u) 1. výběžek moře, jezera do pevniny: mořský z.; v z-u leží přístav; maják u vchodu do z-u; přen. kniž. z. ulice (Hoffm.); z. lesa (R. Svob.); zeměp. Botnický, Finský, Mexický z.; z. svatého Vavřince 2. řidč. zalití (ve význ. 3), zalévání: okurky vyžadují hojného z-u; → expr. zdrob., zprav. k 1, zálivek, -vku m. (6. mn. -vcích): písčitý z. (K. Čap.)