zámečník, -a m. (6. mn. -cích) (zámečnice v. t.) kdo vyrábí, opravuje n. montuje kovové předměty (pův. jen zámky), konstrukce n. součásti převážně ručními nástroji: vyučit se z-em; dát z-ovi spravit zámek; strojní, stavební, umělecký z.; z. opravář; → expr. zdrob. *zámečníček, -čka m. (Pujm.)