zánik, -u m. (6. mn. -cích) 1. skončení, konec 3; zanikání, zaniknutí (op. vznik 1): obec určená k z-u zatopením; první světová válka vedla k z-u Rakouska-Uherska; z. státní samostatnosti, všecko živé je odsouzeno k z-u; práv. z. pracovního poměru; z. závazku; z. patentu; z. práva projitím lhůty prekluze; odb. z. pojištění; jaz. z. hlásky; z. slova 2. kniž. smrt: bolest nad jejich (druhů) z-em (Ner.); vstal Jiří z Poděbrad, aby vyznačil z. krále, rozdrtil jeho pečeť, zlomil žezlo i meč (Bass)