zápal, -u m. (6. j. -u, zř. -e) 1. zapálení (ve význ. 1), podpálení (ohně); zř. co slouží k zapálení, podpálení: připravit dříví na z.; – zř. rozštípal dřevěnou krabičku, aby měl z. (Staš.); tech. roznícení prachové náplně v náboji; tech., motor. řidč. zapálení: zpoždění z-u; elektr. vyvolání počátečního výboje ve výbojkách 2. bás. a zast. zápalná oběť: kladem žertvu i z. (Vin.); z-y obětní (Mácha) 3. kniž. svit, jas, (červenavá) záře: z. (letního) nebe (Vrchl.); červnový z. přírody (Podl.); zableskly se mu oči z-em (Jir.); z. tváří dívčích (Tyl) ruměnec; vyšel v z. západový (Slád.) 4. zanícení 2, nadšení: pracovat, mluvit se z-em; z. pro ideu; umělecký, vědecký, básnický z. horlivost; budovatelský, vlastenecký z. mládeže; mladický z.; v z-u hry, práce na všecko zapomněli 5. řidč. poněk. zast. milostné vzplanutí; zanícení 3: ve svatém z-u lásky všecka se obětovala (Šmil.); milovat nevýslovným z-em (Pfleg.) 6. zánět 1: z. plic; z. slepého střeva; z. mozkových blan; zimničný z. (Staš.) horečnatá nemoc; → expr. zdrob. *zápaleček, -čku m.: z. plicního hrotečku (Vach.)