zápalný (†zápalní Tyl, Koll., Zey.) příd. 1. takový, kt. se (snadno) zapálí, hoří a je s to zapálit: z-é látky; z. plyn; z. oheň nových náboženských bouří (Bass); přen. z-á situace (Lid. nov.) nebezpečná; tech. z-á směs (u spalovacích motorů); voj. z-á puma, nálož, střela 2. sloužící k zapálení, k zažehnutí, týkající se zapálení, vznícení: elektr. z-é napětí; z-á elektroda; odb. z-á teplota na kt. musíme zahřát látku, aby se vznítila 3. zprav. ve spoj. z-á oběť (podle pohanských obyčejů) kt. byla zapalována; takový, kt. tomu slouží: obětovat z-ou oběť; žert. správce právě si řídil svou pěnovku k nové z-e oběti (Jir.) k zapálení; – z. oltář; z-á trojnož (Vrchl.) 4. kniž. vzrušující; vznětlivý, ohnivý 4: měla z-é oči (Svob.); – mít z-ou krev (Šim.); z. temperament; z-é děvče (Vach.) temperamentní 5. kniž. zapalující, zaněcující, podněcující: (Bezručovy) z-é verše; z-é heslo; z-á slova; z. vliv kazatelů; → přísl. k 4, 5 zápalně: z. působit na mužskou vznětlivost (Řez.); "co bych tam dělal?" namítl otec z. (Svob.) hněvivě; – z. bojovné herecké mistrovství (Lit. nov.); promluvit z. k srdcím mladých družek (Ner.); → podst. k 1, 4, 5 zápalnost, -i ž.: odb. z. paliva, dřeva; bod z-i; – kniž. (jeho) lehká z. při věcech dost málo dojímavých (Tyl); – kniž. z. vlasteneckých písní