závěr, -u m. 1. závěrečná, poslední, konečná část něčeho; zakončení, ukončení 1, konec 3: z. jednání; smírný z.; dramatický z. zápasu; z. opery, filmu; na z. bych chtěl dodat, podotknout nakonec; hud. harmonický spoj dvou akordů zakončující hud. skladbu n. její část; kadence 1 2. geol. z. vrásy místo, kde její spojená křídla protínají zemský povrch; archit. z. klenby její vrcholová část; z. chrámu jeho ukončující část, ve kt. je hlavní oltář 3. uzavření: jaz. způsob artikulace, při kt. nastává přechodně úplné zastavení výdechového proudu mluvidly, okluze; žel. z. vlakové cesty její uzavření zabezpečovacím zařízením 4. zavírací, uzavírací součást, zařízení; uzávěr 1, uzávěrka 1: z. náušnic, náramku; tech. bezpečnostní, pojistný, bajonetový, hydraulický z.; hut. z. vysoké pece, sazebny; tech., voj. zařízení uzavírající náboj v nábojní komoře; vod. stav. z. podjezí vývarový práh pod jezem; žel. z. vlakové cesty soubor uzavíracích zařízení 5. pošt. soubor poštovních zásilek vypravených najednou z jedné poštovní služebny 6. konečný soud, úsudek; konkluze: činit předčasné z-y; došel jsem k z-u, že...; vyvodit z něčeho příslušné z-y; log. soud vyvozený z premis; → expr. zdrob. *závěreček, -čku m. (Havl.)