záviděníhodný (*závidný Ath.) příd. hodný závisti: z. život, osud, úděl; jíst se z-ou chutí; není v z-é situaci; málo z-á funkce; → přísl. *-hodně: jsou (svaly) z. vyvinuty (Vrba); → podst. *-hodnost, -i ž.: z. osudu (Čap.-Ch.); — v. též nezáviděníhodný