záviděti ned. (3. mn. -í, rozk. -viď, přech. přít. -ě) (komu; komu co, koho, †čeho) pociťovat závist k někomu; nepřát (komu co, koho): z. boháčům, šťastným lidem; lidé si navzájem závidí; z. mladé dívce krásu, ženicha; mnozí mu té slávy záviděli (Prav.); tu funkci ti nezávidím nechtěl bych ji; je hoden závidění (Mach.) závisti; záviděná dívka (Pujm.) budící závist; místečko tak krásné a tak lahodné, že až k závidění (Ner.) vzbuzovalo závist; → nás. závidívati