závit, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. řidč. něco zavinutého, stočeného, zakrouženého n. podobného tvaru: z-y ornamentu; silnice stoupající v z-ech zákrutech; anat. z-y kůry mozkové; z-y hlemýždě (v uchu); elektr. z-y vinutí, cívky 2. šroubovitě vinutý útvar (drážka, výstupek ap.): vyřezat, propilovat z-y; z-y na objímce žárovky; tech. tvarový prvek strojní součásti, jehož povrch je vymezen šroubovou plochou; část tohoto prvku příslušná stoupání šroubové plochy: levý, pravý z.; vnější z. (šroubu); vnitřní z. (matice); lichoběžníkový z.; trubkový z.; z. hlavně; – závěrný z. pružiny; matice s osmi z-y; → zdrob. závitek v. t.