závoj, -e m. 1. průsvitná tkanina na zahalení, nejč. obličeje n. hlavy: zahalit tvář z-em; bílý svatební z.; klobouk se z-em; řeholní z.; přen. kniž. něco, co zastírá, činí špatně viditelným, nepřehledným: východ zatažen byl bílým z-em (Rais); z. mlh (A. Mrš.); par (Šim.); z. temna (Jir.); z. zapomenutí (Svět.) 2. to, co tento závoj nějak připomíná: bot. blána obalující výtrusorodou vrstvu pod kloboukem někt. hub (např. u klouzku); zool. pernaté okruží kolem očí sov; fot. nežádoucí zákal na fotografickém materiále; → zdrob. závojíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), řidč. závojek, -jku (6. mn. -jcích) (Glaz.), řidč. závojík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích) (Jir.) m.