závora, -y ž. (*závor, -u m., Heyd.) 1. tyč, břevno ap. k příčnému zahrazení něj. průchodu, průjezdu; zasouvací, zavírací zařízení dveří, vrat; zástrčka: silniční z.; z. přes lesní cestu; hraniční z.; – z. u vrat statku; zavřít dveře, vrata na z-u; přirazit z-u; odstrčit, odsunout, odšoupnout z-u; v komoře klapla z.; z. těžce dopadla; dát (domovní) dveře na z-u; přen. být pod z-ou (Lid. nov.) ve vězení; odstranění hospodářských závor mezi státy překážek; stav. zavírací součást zámku ovládaná klíčem, vratová zástrč; žel. zabezpečovací zařízení na přejezdech v podobě pohyblivého trámce: spustit, vytáhnout z-y 2. řidč. vůbec hmotná překážka: příčná, méně pokleslá z. Chlumu (Vlastiv.); → zdrob. závorka v. t.