zázrak, -u m. (6. mn. -cích) 1. (v idealist. a náboženském pojetí) skutek, kt. nelze vysvětlit známými přírodními zákony: Ježíš dělal z-y; věřit v z-y; jen z-em se zachránil před smrtí; byl to z., že se neutopil neuvěřitelná věc; udělat to není žádný z. div 2. vůbec něco, někdo neobyčejný (těžko vysvětlitelný jev, nesmírně dokonalá věc, nadprůměrně vynikající osobnost ap.): jeskyně jsou přírodní z.; rytina jako z. umělecké výroby; z. života; zpěvačka je pěvecký z.; expr., též iron. ty z-u!; → expr. zdrob. k 1 *zázraček, -čku m.: udělat nějaký z. (Drda)