zírati ned. kniž. 1. (na koho, co, kam; ~) upírat zrak; hledět 1, dívat se, patřit II 1, pohlížet 1: (matka) zírala na dceru (Pujm.); zíral na silnici (Sedlm.); z. do neurčita (Olb.); z. do knihy (Pfleg.); zírali si do očí (Zey.); z. tupě před sebe (M. Han.); já zíral k horám (Ner.); expr. nestačil na tu zručnost z. hledět s podivem, úžasem; přen. za tebou zírá okno do ulice (Včel.) 2. řidč. zast. (koho, co) vidět, zřít: otce, matku zírá oko všady (Heyd.); nebudu Prahu více z. (Tyl) 3. řidč. (co) intuicí, pozorováním pronikat k podstatě věci, zkoumat ji; poznávat, prohlédat: z. skryté věci (Staš.) prozkoumávat 4. řidč. (nač) posuzovat, chápat 2 (co), nazírat 2 (kniž.): z. vážně na mnohé, co budilo posud jen smích (Šal.); naučil se z. na svět samostatně (J. Vlč.) 5. poněk. zast. (zvl. o duševních stavech, vlastnostech) být zřejmý, patrný; vyzírat 1 (kniž.): z Ivanova zraku zírá spokojenost (Ner.); smutek jako by z každého kouta zíral (Preis.) 6. řidč. zet 1: (lebka,) z níž zíraly prázdné oční důlky (John); nevíš, jaká zírá prohlubeň u nohou tvých (Zey.) ○ předp. do-, na-, o-, o- se, ob(e)-, ob(e)- se, ode-, pode-, pro-, pře-, vy-, za-; → nás. zírávati ○ předp. ob-, ob- se, pro-