zřícenina, -y ž. 1. zprav. mn. pozůstatky toho, co se zřítilo; troska 1, rozvalina, ruina (kniž.): z. hradu, domů zbořenina; město leželo v z-ách; malebnost starých z-n; přen. každý chce na z-ách štěstí druhého své vlastní vybudovat (Ner.); z. snů (Vach.) 2. kniž. troska 2: je z něho jen z.; z největšího básníka učinil (osud) z-u (H. Jel.); → expr. zdrob. zříceninka, -y ž.