zřetěziti (též sřetěziti, řidč. seřetěziti) dok. (3. mn. -í) kniž. (co) k řetěziti: z. jednotlivé příběhy, fakta v celek učlenit, spojit, skloubit; — zřetěziti se (též sřetěziti se, řidč. seřetěziti se) dok. kniž. k řetěziti se: myšlenky, události se zřetězily; chem. zřetězení atomů