zůstávati (poněk. zast. ob. ostávat Poláč., Jir., zvostávat Mrš.) ned. 1. k zůstati: z. doma; dlouho tam nezůstávej; z. v paměti; sliby zůstávaly na papíře neuskutečňovaly se; ♦ expr. z. za pecí nejít do světa, na zkušenou; – z. naživu, zdráv; dlouho zůstával svobodný; z. v úřadě; z. na stráži; z. otrokem setrvávat, být; z. Čechem; rána zůstávala stejná; vše zůstávalo při starém; z. stranou něčeho; z. v platnosti, bez ohlasu; – z. ležet na zemi, sedět u stolu; všichni zůstávali stát překvapením; ♦ rozum mi nad tím zůstává stát; – z. v pokušení; z. bez sebe; z. pozadu za někým, něčím opožďovat se; – zůstává mu 30 korun zbývá; ♦ zůstávala na ocet 2. poněk. zast. bydlet: z. v sklepním bytě; vidím domek — jako co Václav ostává (Erb.) ○ předp. pozůstávati, zaostávati