zaútočiti dok. (3. mn. -í) (na koho, co; proti komu, čemu; ~) 1. provést, podniknout krátký, náhlý vojenský útok: z. na nepřítele udeřit, napadnout, atakovat ho; bombardovací letadla zaútočila na opevněné pozice; jízda zaútočila 2. provést, podniknout krátký, náhlý nevojenský útok, napadnout, postihnout někoho, něco; expr. náhle, nečekaně, prudce, naléhavě se na někoho s něčím obrátit; napadnout 3: noviny zaútočily na vedení podniku, proti vedení podniku; zraněný medved zaútočil; – děti zaútočily na učitele otázkou; zaútočili na chlapce, aby řekli pravdu; přen. z. na něčí cit; publ. z. na evropský rekord pokusit se ho překonat; sport. provést útok (ve význ. 2): z. na branku, na soupeře