začarovati dok. 1. (koho, co več) (v pohádkách ap.) čarováním proměnit; zaklít 2: z. princeznu v draka; topol, v němž Mahulena začarována (Zey.) 2. (koho, co) kouzly, čarováním postihnout, ovládnout: cikánky pohrozily, že jim začarují dobytek (Baar); mne nějaká bába v mládí začarovala (Šmil.); z. někomu housle obdařit čáry, kouzly 3. (co, koho kam) kouzly, čarováním dostat: (kejklíř) si začaroval jed zpod sukně do dlaně (Jir.); z. spícího poutníka v síně hradu Rožmberka (Krásn.) 4. (co) kouzly, čarováním odstranit, zničit: bouři začaruj, ať čistý azur kmitne mraky zas (Vrchl.); chodil jako mátoživý, jako by mu někdo veselost začaroval (Jah.); přen. z. chmury (Lier) zahnat, rozptýlit 5. (koho, 4. p.) jako kouzly, čarováním pevně k něčemu připoutat: byl v taneční kolo začarován a nemohl z něho (Jir.); byl začarován do svého utrpení (Svob.); — začarovat si dok. (s chutí) se oddat čarování (v. za- II): Žito si zase začaroval (Jir.)