zaříkati se, zaříkávati se ned. k zaříci se; zapřísahat se, zaklínat se, dušovat se: zaříkal se, že se tam nevrátí; zaříkával se, že (už) nepromluví; zast. Bruno se zaříká druhého ženění (Podl.); – poněk. zast. počal se zaříkávati, že on nikomu neřekl, co u cára viděl (Něm.); znameními se zaříkávala, že nic neví (Jir.); — zaříkati, zaříkávati ned. 1. k zaříci 2: nepomůže tu ani doktor, ani bába, ani zaříkání (Něm.); zaříkávat bouřku; léčili ji zaříkáváním 2. jen zaříkat hovor. (koho, 4. p.) naléhavě, úpěnlivě prosit; zapřísahat: zaříkali ho, aby tam nechodil; všechno zaříkání bylo marné